Po odloženém utkání z minulého týdne, jsme odehráli první domácí zápas proti Kyjovu. Bohužel jsme ztratili dva body a musím podotknout, že asi zaslouženě! I když první poločas tomu neodpovídal, v tom druhém jsme nechali soupeře hrát a nechávali mu hodně prostoru! My se o něčem bavíme v kabině, ale na hřišti je to jinak. Ještě na podzim jsme využívali krajní prostory, ale tentokrát jsme se stahovali doprostřed. Nehráli jsme dobře, my nejsme soubojový tým ! Zřejmě to souvisí s přístupem k tréninkům, kdy to byla jedna omluvenka za druhou a bohužel je to znát! Spoluhráč spoléhá jeden na druhého, i když ten je na tom stejně! Tady je potřeba zmínit i pomoc od rodičů, když už nejdou podpořit své dítě, bylo by dobré umožnit mu ty tréninky a zápasy! Trénuji asi 20 let, ale musím přiznat, že komunikace s rodiči je zásadní a s prominutím nedostatečná! My všichni trenéři jsme ochotni si promluvit, znát taky Váš názor, ale musí být ochota i z druhé strany. Nezlobte se, ale opravdu Vás objíždět nebudeme. Pokud nebudeme spolupracovat, nepomůže to nikomu! Bohužel fotbal je kolektivní sport, pro některé krásný, pro jiné nenáviděný, ale pořád kolektivní!!! Když už jsme tomu něco obětovali, tak za to bojujme! Pomozme naší mládeži se rozvíjet nejen po fyzické stránce, ale i spolupracovat v kolektivu! Věřte, že každá podpora potěší! Možná, že mi někdo bude oponovat, nebo se mu tento příspěvek nebude líbit, ale už to, že jste si to přečetli, je pro mně malý úspěch.